Den 3. - Surfaři /Rota Vicentina/

Ráno se Šurikata přidala ke skupině jdoucí podél pobřeží, je tady přeci proto, aby se alespoň trochu nabažila pohledů na oceán. Slovenské sestry a Jesenická3 s průvodcem Medardem šli přes hory, původní plán trasy se prostě dodržovat musí!

Šurikatě se opět naskytly nádherné scenérie, které se nikdy neomrzí 🌊.

Se druhou skupinou se parta potkává v nedávno otevřené kavárně, jež byla příjemným překvapením, neb před pěti lety, kdy Medard trek Rota Vicentina šel sám, kavárna ještě neexistovala. Zde si “mladší” děvčata vyslechla životní cestu rázné šedesátnice Hedy, která se po třiceti letech rozvedla a vdala se za muže staršího o jedenáct let. Nyní, po pěti letech, se ohlíží zpátky a říká, že by možná vše řešila jinak.

Dále pokračují opět dvě skupiny po různých trasách. Určitě není překvapením, že Šurikata jde pobřežní cestou.

Na lávových kamenech si Šurikata dává oběd za šumu oceánu - housku s parmskou šunkou a domácí sýr. Najednou přišli surfaři s kameramanem a malými prkny, takže bylo jasné, že o začátečníky se nejedná. Nejdříve vleže pluli proti vlnám, ty vzdálenější, větší, proplouvali. A když přišla ta pravá, velká a dlouhá vlna, začali pádlovat a v jeden jediný správný okamžik se postavili a ukázali své umění.

Po příchodu do Hotelu Vale da Telha v městečku Arrifana Šurikata zjistila ortel v podobě ubytování na dvojlůžáku se slovenskou sestrou Kasandrou. Rebeka měla pro změnu sdílet pokoj s Jolanou z Jesenické3. Chvíli už to vypadalo, že poslušně přijmou rozdělení nocležníků od CK Alpina, ale Šurikata se zeptala Kasandry, zda by jí nevadilo bydlet s Kostelnicí, a tak může teď tyto řádky psát po boku Rebeky, se kterou si “padly do oka”.

Celá grupa, kromě třech slovenských sester, povečeřela místní speciality v blízké restauraci Fonte do Vale, kde jídlo doplnili buď černým pivem Red Bohemia a nebo mladám vínem verde.

Po příchodu pak Šurikata doháněla resty, psala zápisky svých cest a snažila se zvítězit nad padajícími víky.

TRASA: https://mapy.cz/s/levasujeno